Na sopha zeleném

František Gellner

Na sopha zeleném
Na sopha zeleném v zšeřelém kabinetu, kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání, líbal jsem její tvář a tenké pruhy retů a spánky průsvitné jsem tiskl do dlaní. Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně ve svitech zjemnělých na sopha zeleném, – – – – Ó dálky průhledné! Ó něžný smutku ve mně! Ó zlaté paprsky na moři ztišeném! 23