V HOREČCE
Zahleděl jsem se zpátky
k vám, mudrcové choří;
poznání plamen sladký
ve vašich srdcích hoří;
bolesti vonná svíce
vám po tmě nepohasne
a vaše zřítelnice
zázrakem neužasne.
Loučení nerozbolí,
vichřice nepoleká.
Jak do tajemné štoly,
zíráte do člověka.
[18]
Hra s ohněm nepotěší
a úsměv nepomate –
Však ženy, které hřeší,
vy nejhloub chápat znáte;
vy nezvednete kámen,
neb zříte hloub, kde vina.
Trpící lásky plamen
vám v očích neshasíná,
bolesti plápol bílý
plá soucitně a jemně.
Na krátkou noční chvíli,
jak ve vás, kmit se ve mně.
[19]
Tu cítil jsem, vaše čela
jak blíž se k mému kloní.
Když bolest dohořela,
mně stýskalo se po ní.
[20]