LÁSKA PRCHAJÍCÍ
Kdyžs mne líbal beze slov a hlásku,
necítil jsi, jak jsem zhaněna?
Neumíš mi vyznávat svou lásku,
nevíš, co hra něhy znamená.
Laskavosti lačna jsem, ne těla;
vlahým dechem dlaň mi procitá.
Mužem činu zveš se – Já jsem chtěla
dobývána být, ne dobyta.
Tvrdý krok máš, mně se kráčí lehce,
ty jsi pán a chci být bez pána.
Hořkneš. Nemluvíš. A mně se nechce,
bys mne vzal, já chci být vzývána.
[11]
Vlhké tvoje polibky mne mučí.
Každým přiblížením jsi mi dál.
Jak bys mlhu chytal do náručí.
Jak bys dům náš z vody budoval.
A mé mládí v obětí tvém hyne,
bez ozvěny pláče krása má,
a má láska vzlétá, prchá, plyne,
jako závoj, nad lesem když vlá.
[12]