HOREČNÝ ZRAK

HOREČNÝ ZRAK
Horečný zrak, plachý ruky stisk. Čelo bílé a žíznivý pysk. Jak nemám duši mít rozpojenou a rozpoltěnou a rozbolenou, jak nemám, člověk dvojdomý, být vyvrácen v kořenu svědomí! Ztratil jsem nevinnost. Protíná zahradu světa mi trhlina. Po všechen život se nescelí. Z ní kletby, z ní díky mé vyvřely. [38] Bez úmyslu a bez příčiny. Jen pro božství chvíle. Jen dědictvím viny. Mým božstvím věčný jest otazník. A věčností je mi jen okamžik. Mraků i prsou se ptám, kudy jít, Herakles, Merlin a Bludný žid. A proto vždy tam jsem, kde kvas a spor, a proto jsem rouhavě kajícný tvor a proto jsem svůdce a svedený též – a proto, jen proto mne miluješ. [39]