ZVĚDAVÁ
Na čerstvém vzduchu čerstvý vzruch.
Je hovor i obzor nový.
Dychtí a žízní zrak i sluch
po lese, po vsi a který druh
lepší mi novinku poví.
Hostí se ptám, zda by věděli
zábavu nového jména,
do nocínoci tančím – a v neděli
jsem smutna po všem tom veselí,
zklamána, nenaplněna.
Vrhám se v ledovou náruč vod,
do kopce utíkám v parnu,
mám větrná křídla, je z mraků můj rod,
chci letěti s časem o závod
– a stárnu.
[40]
Pokoje nemám. Domov mám,
pokud je cizí a nový.
Komu to, čemu to ubíhám?
Kudy se ženu? A proč? A kam?
Kdo mi to, kdo mi to poví?
[41]