DÍKŮVZDÁNÍ
Chtěl jsem ti přinésti protěž.
Vracím se mdlý a zdrán.
Pohlaď mne. Pomiluj. Potěš.
Nebude hoře ni ran.
Podej mi bílou a malou
ruku a rámě a ret.
Nad vodou, lesem a skalou
na srázu roste květ,
na nízkém rozsypán stvolu,
jak loni napadlý sníh.
Půjdem oba dva spolu
hledat ho po stráních.
[42]
Cesta jde po úbočí.
Závrať tě pojímá?
Můžeš mít zavřené oči –
Přec vím, že veden jsem já.
Nech oči jen přimhouřeny.
Elfi nad tebou bdí.
Dali ti něhu ženy
a lehkost kamzičí,
blaženou nálezkyní
zvolili družku svou.
Je dobré, co ruce tvé činí.
Květ bílý snad přinesou.
[43]
Však dojdeš-li k němu, není
to zásluha má ni tvá.
Najdou ho vyvolení.
Dojde, kdo víru má.
Co duch ti do rukou vloží,
vem darem, ne za objev.
Co najdeš, je z milosti boží:
Květ hor i prsou zpěv.
[44]