HRAČKÁŘSKÁ DĚDINA.

HRAČKÁŘSKÁ DĚDINA.
Role, paště kol jak dlaň – úroda skoupá; choře pláňat skrslých řad s mezí se houpá. K návsi bočí prorvy cest s vrchu i z dola; na ní štěrk a kaluže – nuzota holá. Baráky – hub chomáče – k hroudě se tlačí; dvéře, okna, vikýře – díry to račí. V světnici jak na síni – čmoud, rmut a stíny; vrátké stěny v hnilobě, podlaha z hlíny. [75] Vnuk i dědek, děvče, muž – věk se tu ztrácí – všichni z rána do noci spřaženi v práci. Řežou, klíží, barví v spěch zamlkle hračky; ozvou-li se děti kdy – z hladu jen plačky. A co zrobí, rozvozí trakačem bosi, až je chorob, útrap žeň na máry skosí. Darů, šprýmů, výskotu z hraček je všudy, v hračkářské však dědině – mozoly, trudy. Dětem hasne z hraček jas v klopotné změti... Prostřed kup jich pestrých zde – bez hraček děti! – 76