SELSKÁ SVATBA.

SELSKÁ SVATBA.
Svatba tryskem ku vesnici, jen se práší po silnici. Koně pestře vyšňořeni, pentle, kytky na řemení. Řehcí, skáčí do vesela, hybce vpřed a vzhůru čela. Hvizd a praskot bičů v poli po větru se třepe, drolí. Bryčky drnčí, až to buší, div, že nevytřesou duši. Vzadu zpěv i na kozlíku, každý výská po svém zvyku. Šátky, fábory se mává. Čapky krouží, bují vřava. [103] Družka, tetky, stará svatby z pečiva si vezou hradby. Vlevo, vpravo z nich to lítá; mladí, staří – kde kdo chytá. Kohos koláč sekne v líci, jiným scuchá kašket, kštici. Ženichu v zdar připíjejí, nevěstě zas v štěstí její! Lahvice též za koláči v okna, lidi břinkat ráčí. Konec návsi kopcem vzhůru napjali jim v cestu šňůru. Při ní páni muzikáři za partesy s rudou tváří. Poblíž chasa s pistolemi, hmoždíře hned vedle v zemi. Hudba, střelba, vřeskot, sběhy – do koní jak břitké šlehy. 104 Jeden za druhým se plaší, nestačí je držet braši. Struhou, břehem přes příkopy svatba křepčí hupy, hopy. Klobouk ulít’ mládencovi, kmošce za ním šátek nový. Kočímu bič v stromě visí, do škarpy slít’ tlampač lysý. Jeden vozík ztratil kolo, a to samo letí holo. V dví se roztrh’ povoz jiný, v kolejích půl košatiny. A v ní babky žamputářky, že se zpozdí, vedou nářky. Kdo vpříč svatbě šňůru táhli, strženi teď v přemet náhlý. Trubky, skřipky, klarinety rozstříkly se na bankety. 105 A kdo nadběh’ střelné ráně, v mouřenína zčernal maně. Klení, řehot, řev kol řádí! Svatba nic – dál ze vsi pádí. 106