SOBOTA

Richard Weiner

SOBOTA
Kučeravým globem třaslavých stuh vrou a válí se klubka snů, a z rozedraných atak Don Quijotů, – srdnatých atak klikyháky na králství onoho světa – koketně visí, půvabně vzkvétá dekorativní cárstvo. Samotářův kout, zkad se strastmi člun vyplul. S posádkou línou vyplul, hladce, hladce přistál, zacinkav o jejich tvrdnoucí křišťál, před vyznáními lásky. Och, o srdcervoucím souzvuku pavoučí kouty hovoří, když radost, jež táboří v sobotě anglického týdnetýdne, byla je obstoupila! 10 Zašveholila chvatně, smyčně a švižně jakásto družná rozpomínka. Jak aeolská harfa zalhaných stonů. Jak nevinný dítěte škyt, jež spinká uprostřed orgií vibrionů. Sobota anglického týdne. Chytré aperitivy, chytré, smavé – duhy rub – kuplířky žvavé a vyzývavé rhytmicky tleskají k farandole večerních zálusků, a slečna pokladní taktuje prstem, taktuje trestem, taktuje v kole za vlání číšnických ubrousků. Zrcadla vězní vichřice pohledů, které dost rychle neutekly, padly do chtivých očí, padly do vlčích jam,jam (na jedné pohovce, kde se vtírá falešný aubusson, odumírá zrazené lásky slib hlavolam), a nedružná kocábka opilého hosta brázdí, brázdí moře trpkého octa, napiavši velikou plachtu z novin (stránka sebevražd), kouř čadících tužeb opřel se do ní, 11 ana křivou stopou úhorových brázd fičí slotou. 12