MRTVÍ PTÁCI

MRTVÍ PTÁCI (Čtvrtá varianta)
Bezradné vločky pampeliščí, či rozptýlené ptačí pýří, oblaka obláčky se pýří před mladým večerem, jenž klíčí. Před mladým večerem, jenž klíčí, o rudých křivdách něžná báj, a andělé, již oka líčí, líčí je na zlou noční láj. Líčí je na tuláckou láj, aby beránkům, než se vrátí v noční stáj, nebylo se čeho báti. Tam za vodou, tam za vodou vypřáhl němý vozataj, 63 zchvácení koně píti jdou nocí včerejškem zbrocenou. V té věrné tmě, jež nestraní, co že je slovo, co že tvar, co že je újma, co že dar, co slepota, co poznání? V jinotajích se rozednívá, nyní je píseň tím, co zpívá, zaždání tu splněním, a svět nic víc než znamením. Zahlazena, zaváta – jak by nikdy nebývala – ptáčků krutá dramata, nepamět je pochovala. Ryzích dějstev odhodlaná, smiřující nepamět, temny tarasená brána, zoufalá a usebraná vede v rozsvícený svět. Protrpěná dramata zahlazena, odváta jako vločky pampeliščí. Vozka vzkřik’ a koně řičí, 64 nová jízda počata, noví andělé tu líčí, nová pějí ptáčata. Nevinný je den, jenž klíčí. 65