PADÁ LISTÍ
Večer smutného, podzimního dne.
Stojím u okna a dívám se na postupující mlhy. CítímCítím, jak studený, vlhký vzduch dere se všemi skulinami dovnitř a smutek, který po všecky ty dny, kdy neviděl jsem slunce, jen lehce se mně dotýkal, uléhá nyní celou svou tíží na mne, a s ním jako každého večera přichází lítost; neboť cosi praví mi, že trpí mou vinou. –
Ale nevím opravdu, že bych jí byl dnes slovem ublížil, a přece byla smutna, když odcházela.
Snažím se potlačiti nepříjemný pocit viny, a cítím, jak počínám ji nenávidět. –
Můj Bože! Byl-Ii jsem mrzutým, je to vlivem tohoto věčného, vlhkého šera, a těchto mlhavých dnů, kdy stávám se citlivějším a podrážděným, a nemohu za to, že nemůžeme se dohodnouti.
*
[55]
Zabloudili jsme na stráň.
Shluky ptáků vyplašených vzlétly pod námi a s pronikavým křikem zapadly do strnišť. Studený, ostrý vzduch páchnoucí vlhkou zemí zbarvoval tváře horečnou červení. Hleděl jsem dolů na město, na protější stráň, a zdálo se mi vše chorým, blízkým smrti, a poslední práce na lukách a v zahradách nebyly než posledními přípravami k pohřbení mrtvoly. Šedé dálky, šedivé nebe, a vystupující mlhy jako špinavý rubáš padaly na zemi.
Nevýslovný smutek a prázdno padalo na mne.
Zachtělo se mi náhle pryč z toho mrtvého koutu světa, rdouseného se všech stran horami, z toho protivného místa, kde se jen živořilo, nežilo, pryč, dříve než skryje vše rubáš a udusíudusí, co chtělo ještě žíti. –
Mlčel jsem zatvrzele.
Ale ona nemohla snésti to hluboké ticho, a počala žvatlati.
Byla veselá, zardělá v tvářích, a oči její hleděly na mne měkce, důvěřivě a pravily: „Proč jsi tak smutný a zamlklý, hleď, já se raduji, ze všeho se raduji, ze svěžího vzduchu, křiku ptáků, z každého nového dne, miluji slunce i měkké závoje mlh, daleké modré obzory, i malé domky tam dole, jsem vděčna za každou chvíli svého života, za lásku, která se zrodila v mém srdci – oh, proč chceš, abych smutna odcházela od tebe?...“
56
Mlhy vystupují z lesů, rozlézají se po stráních, a listí padá, padá.
Kdy jen již bude konec těmto dnům smutku a umírání...?
57
OBSAH.
NEPŘÍTEL
Neznámý7
V mém království12
Umírali, divíc se, že je již konec15
Za světlem v tmy18
KONEC STOLETÍ
Konec století23
Člověk bestie25
Nad propastí27
CHVÍLE OPUŠTĚNOSTI
Chvíle opuštěnosti32
Životem33
Smutná krajina35
SESTRY
Sestry39
VELKÉ ŠTĚSTÍ
Velké štěstí45
Píseň52
Padá listí55
E: až; 2004
[59]