V MÉM KRÁLOVSTVÍPOHÁDKA Do královských zahrad hledí král.Nemá trůnu, nemá vojska, nemá dvořanínů, nemá služebnictva, nemá nikoho a ničehoničeho, co by zvyšovalo nebo propůjčilo lesk jeho dvoru.Do královských zahrad hledí král a bojí se, že nezapadne snad slunce.Prach usasuje se v komnatách, pavouci předou v nich své sítě, a po síních chodí Neznámý, tiše a plouživě, Nepřítel, který přemohl krále a národ.Dole, pod hradem před polozbořenými domy na prazích sedí poddaní, jimž nikdo nevládne, a vypravují si pohádky o dobách, kdy král na hradě vlád, kdy při dvoře pilo se víno, milovali ženy, a kdy se válčilo. A mladší naslouchají starým a diví se.Oh, za starých časů!Tehdy vycházelo ještě a zapadalo slunce, bylo jaro i zima, po studených dnech, teplé, po sšeřelých jasné, po sněhu květy, po smutku radost, bylo mládí, láska, smrt. – – Oh, tehdy! A slunce[12]zapadá – nikdo toho nepozoruje, přichází jaro – nikdo ho nevítá, není smutku není radosti a smrt přichází – a nikdo si jí nevšímá.V tichých poloopuštěných městech vlekou se líně chodci, jiní, kteří nevstali ještě, vyčkávají na loži noci, a někteří sahají po zbrani, aby vyhnuli se řadám přicházejících dnů...Vojsko odložilo zbraně, neboť není nepřítele, s nímž by se bilo, básníci odhodili lýry, neboť nikdo neposlouchá, ženy přestaly milovati a těla jejich nelákají již muže.Lid opustil vesnice i města, a národ snivých tuláků bloudí královstvím.Na hradě sedí král, nebaví se, nevládne, neopouští komnaty, dívá se do královských zahrad, a naslouchá věčným krokům svého Nepřítele.*Z vysokých hor přicházejí do rovin proroci a hlásají příchod Vysvoboditele.„Barbaři přijdou“ – lid shromažďuje se kolem proroků, a král vysílá tajně posly k hranicím. –Ale barbaři nepřicházejí. Nepřítel stále chodí po síních a komnatách hradu a lid opustil proroky a přestal věřit.Umdlení sedají proti zapadajícímu slunci, a jitra vrhají bledá světla na ztrnulé po probděných nocích. Unaveni naslouchají jednotvárné písni života13a vysíleni dlouhým čekáním Vysvoboditele, vrhají se do nejhlubších propastí.A král čeká na svém hradě vpád barbarů, ale ti stále nepřicházejí, proroci ještě chodí zemí, ale nikdo jich neslyší. – – –U okna nad nejhlubším příkopem stojí král.Nevládne, nemá již poddaných, poslední tuláci bloudící pustým královstvím vysmívají se posledním prorokům a v komnatách hradu stále chodí Nepřítel.A barbaři ještě nepřicházejí.14