HUDBA

Vojtěch Martínek

HUDBA Liszt, Co slyšíme na horách
Hlas z hlubin naříká a sténá: to zlomený sten člověka. Lká muž a dítě, vzlyká žena, bol, který spásu nečeká. V tu úzkost jako slavná změna teď slavným rytmem přitéká přírody hymna rozvlněná, tak velebná, tak odvěká. A obojí zpěv – naříkavý i hymna rozjásané slávy – v tok jeden chce se rozplynout. Jen umění tak rány hojí. Kde dirigent, by zpěv ten dvojí smířeně v jeden svedl proud? 21
Básně v knize Poslední sonety:
  1. SONET
  2. PŘED SLUNCE ZÁPADEM
  3. SOUMRAK
  4. LETNÍ NOCI
  5. NAD HROBEM
  6. KVIETISMUS
  7. MISTROVO SLOVO
  8. UMĚNÍ KLASIKŮ
  9. UMĚNÍ DNEŠKA
  10. NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ
  11. TUŠENÍ
  12. VOX HUMANA
  13. AKVAREL
  14. BOUŘLIVÁ NOC
  15. HUDBA
  16. MĚSTO
  17. SOUDCE
  18. RODNÝ KOUT
  19. PŘEDJAŘÍ
  20. PO PODZIMKOVÉ BOUŘI
  21. ASKETI
  22. NEKROLOG
  23. CESTOU ZRÁNA
  24. JEDNÉ MATCE
  25. PRÁCE
  26. VYSCHLÝ PRAMEN I
  27. VYSCHLÝ PRAMEN II
  28. HLAS PRAMENE
  29. KRAJINA V ZÁŘÍ
  30. RÁJ
  31. ZÁPAD SLUNCE V ŘÍJNU
  32. NOC BEZE SNU
  33. PO LETECH
  34. MRÁZ
  35. KOLOBĚH
  36. V MLZE
  37. CHVÁLA ZEMI
  38. DARY ŽIVOTA
  39. HLAS
  40. PROSINCOVÝ DEN