RODNÝ KOUT

Vojtěch Martínek

RODNÝ KOUT
Městečko drobné klidně usedlo si na trojí pahorek. To jako idyla: tam větřík pozdrav s beskydských hor nosí, tam zpěvavým se tokem říčka rozlila, na břehu křik a vír – to chlapci, bosí své tropí hry, ta cháska rozmilá – však na lukách, hle, sekáč trávu kosí, v uličce řemeslník chvátá do díla – Ten obraz vidíš ve snu rozhořelém jak namalován hebkým akvarelem, však idyla je přelud, který mámí. Ach, kolik bídy bylo v chalupách a kolik smutku, kam jsi ruku vztáh, a kolik temna všude pod barvami. 24
Básně v knize Poslední sonety:
  1. SONET
  2. PŘED SLUNCE ZÁPADEM
  3. SOUMRAK
  4. LETNÍ NOCI
  5. NAD HROBEM
  6. KVIETISMUS
  7. MISTROVO SLOVO
  8. UMĚNÍ KLASIKŮ
  9. UMĚNÍ DNEŠKA
  10. NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ
  11. TUŠENÍ
  12. VOX HUMANA
  13. AKVAREL
  14. BOUŘLIVÁ NOC
  15. HUDBA
  16. MĚSTO
  17. SOUDCE
  18. RODNÝ KOUT
  19. PŘEDJAŘÍ
  20. PO PODZIMKOVÉ BOUŘI
  21. ASKETI
  22. NEKROLOG
  23. CESTOU ZRÁNA
  24. JEDNÉ MATCE
  25. PRÁCE
  26. VYSCHLÝ PRAMEN I
  27. VYSCHLÝ PRAMEN II
  28. HLAS PRAMENE
  29. KRAJINA V ZÁŘÍ
  30. RÁJ
  31. ZÁPAD SLUNCE V ŘÍJNU
  32. NOC BEZE SNU
  33. PO LETECH
  34. MRÁZ
  35. KOLOBĚH
  36. V MLZE
  37. CHVÁLA ZEMI
  38. DARY ŽIVOTA
  39. HLAS
  40. PROSINCOVÝ DEN