SOUDCE

Vojtěch Martínek

SOUDCE
Kdo soudit chceš, buď soudce spravedlivý: s čím jsem se bil, co lámalo mi síly, vichřice jaké do mé hlavy bily i jaký pramen zvonil ve tmách živý. Kdo nadzemský dar má, by tvořil divy? Kdo zaklínací slovo zná, by v chvíli pak poslouchal i golem potměšilý? Kdo zpříma chodí, byť se zrodil křivý? Jsem člověk jen, i s horečkami, mdlobou, jsem člověk jen, i s hořkou kletbou těla, utýrán zápasy a svírán dobou. Já bil jsem se, ač chabé moje zbraně. Nadarmo pouť má přece nevyzněla a nikdy prázdné nepodal jsem dlaně. 23
Básně v knize Poslední sonety:
  1. SONET
  2. PŘED SLUNCE ZÁPADEM
  3. SOUMRAK
  4. LETNÍ NOCI
  5. NAD HROBEM
  6. KVIETISMUS
  7. MISTROVO SLOVO
  8. UMĚNÍ KLASIKŮ
  9. UMĚNÍ DNEŠKA
  10. NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ
  11. TUŠENÍ
  12. VOX HUMANA
  13. AKVAREL
  14. BOUŘLIVÁ NOC
  15. HUDBA
  16. MĚSTO
  17. SOUDCE
  18. RODNÝ KOUT
  19. PŘEDJAŘÍ
  20. PO PODZIMKOVÉ BOUŘI
  21. ASKETI
  22. NEKROLOG
  23. CESTOU ZRÁNA
  24. JEDNÉ MATCE
  25. PRÁCE
  26. VYSCHLÝ PRAMEN I
  27. VYSCHLÝ PRAMEN II
  28. HLAS PRAMENE
  29. KRAJINA V ZÁŘÍ
  30. RÁJ
  31. ZÁPAD SLUNCE V ŘÍJNU
  32. NOC BEZE SNU
  33. PO LETECH
  34. MRÁZ
  35. KOLOBĚH
  36. V MLZE
  37. CHVÁLA ZEMI
  38. DARY ŽIVOTA
  39. HLAS
  40. PROSINCOVÝ DEN