Píseň na starý motiv

Bohumil Mathesius

Píseň na starý motiv
I největší slunce kdys zhasne, i nejprudší dotrne cit: snad bylo by příliš to krásné, a proto to nemělo být. Únavy lehounká clona zatáhla srdcí dvou strach – ranní tak našedlá mlha krade se po lukách. Dva poutníci, každý svou cestou, půjdeme hrobu vstříc: snad bylo by příliš krásné to barevné měňavé nic. I největší slunce zhasne a klesne v ledový byt: snad bylo by příliš to krásné, a proto to nesmělo být. 11