Vlk

Bohumil Mathesius

Vlk
I vyvrhla ho smečka. Lovil sám lesem i houštinami – zespoda tiše překusoval chřtán. Když těžší nežli kámen stesk těžk a tížil břich hloub a víc, tu do kola se schoulil, skolil na měsíc písničku houkavou, že vlk je, že je sám, bojovat zná, a bojoval. Konečně pak ho dohnali – smečka šakalí! – oj, kosti praskaly, rozřízli břich: 32 vyhřezla střeva na mokrý sníh, šíř stále – víc. A vlk se zdvih na přední běhy, skolil na měsíc, že vlk je, že je sám, že bojoval, bojovat znal a v cizí zemi šťasten umírá, jak žil, tak sám. 33