Hvězdy

Bohumil Mathesius

Hvězdy
Jak vy, ó hvězdy, tichý, usmířen kéž žitím jdu: sen žít jak život, život jako sen, tmou do světla jít, světlem v tmu; zákonů věčných býti poslušen a umřít včas, ne pozdě a ne záhy, a po smrti být malým atomem, malinkým práškem vaší Mléčné dráhy. Jiskérku, hvězdy, vložte do duše, v tu malověrnou duši člověkovu, ať umře, mír váš aspoň vytuše, než zrodí se kdes mezi vámi znovu! 62