ODPUSŤ, PANE.

R. Bojko

ODPUSŤ, PANE.
Odpusť člověku, ó, milený. Věčný lovec touhou šílený po tvé zemi, luhu zeleném, k lesklým stopám zlata schýlený, za bílým se honí jelenem, za ptákem, jenž zpívá o štěstí. Neví, samotáři úsměvný, že je nelze nikde nalézti kromě u tvé tiché poustevny. Nechápe, že tobě do dlaně s tichým šumem křídel, oddaně slétají se všichni ptáci duhoví. Odpusť, pane, svému sluhovi. 59