Močály.

Pavel Sula

Močály. (AI. Kalvoda.)
Nad modrými hlubinami zelenavé rákosí, naše štěstí podvečerní chvilky hřálo si. Oblaky jdou v hloubce, v hloubce, výšky svítí modravě, a my tiskli nenasytně hlavu ku hlavě. Žhavě jsme se milovali, nemocně se líbali – v našich žilách rozlily se kalné močály. Pěšinky jdou křivolaké pod křivými topoly – Kdysi jsme se milovali – dnes to jenom zabolí – 9