Zelená barva smrti.

Pavel Sula

Zelená barva smrti.
Tůň prostřed lesa zčernalá a skrytá, zarostlá travou hnijící. Po celé dny v ní zelenavě svítá příšerným okem ženy, která spita. Na dně cos hoří nezkroceným žárem, cos rozchvělého zimničně. Žen lačných svítlsvítí na dně celý harem a nedočkaných žití nad pohárem. A mrtvý klid se nad povrchem zvedá, jen rákos šeptá stlumeně – Kdos chodí po břehu a dítě hledá a lomí rukama a sténá: běda! 25. IV. 1901.
35
Básně v knize Kniha pianissima:
  1. Písnička.
  2. Na lukách.
  3. Vzpomínka.
  4. Příchod.
  5. Močály.
  6. Na adressu A. K.
  7. Čtu dramata.
  8. Někde – –
  9. Souvislost dálek.
  10. Zavřené oči.
  11. Má histerická Paní,
  12. Mládí.
  13. Písnička.
  14. Podzim.
  15. Nuda.
  16. Píseň.
  17. Pro koho ty zvony – –
  18. Už nelze déle –
  19. Konečně.
  20. Hladil mne stesk – –
  21. Cestou.
  22. Jaro.
  23. Tu chvíli –
  24. Ta sklenka absinthu –
  25. Torso.
  26. Bez kreda.
  27. Soumrak.
  28. Touha.
  29. Na trávníku duše.
  30. Hájovna.
  31. Zelená barva smrti.
  32. Předtucha.
  33. Samota.
  34. Večer.
  35. Břízy v lese.
  36. Písnička.