Podzim.

Pavel Sula

Podzim.
Modrý podzimek se věsil na obzory. Zeleň stonala a vody vzdychaly. Přišly smutné dny jak slepý žebrák chorý prosit ku dveřím o kousek soucitu – Všecky oblohy (jak větry přinesly je) byly bez zvuku jak zvony z popele. V podvečerech chladných slízaly se zmije na krvavé hody žlutých západů. Člověk ani neví, proč tak líbí se mu podzimkové kletby žhavých oblaků, proč by nejraděj se vysmál všemu, všemu – i těm teplým Snům, jež hřály v podletí – 18
Básně v knize Kniha pianissima:
  1. Písnička.
  2. Na lukách.
  3. Vzpomínka.
  4. Příchod.
  5. Močály.
  6. Na adressu A. K.
  7. Čtu dramata.
  8. Někde – –
  9. Souvislost dálek.
  10. Zavřené oči.
  11. Má histerická Paní,
  12. Mládí.
  13. Písnička.
  14. Podzim.
  15. Nuda.
  16. Píseň.
  17. Pro koho ty zvony – –
  18. Už nelze déle –
  19. Konečně.
  20. Hladil mne stesk – –
  21. Cestou.
  22. Jaro.
  23. Tu chvíli –
  24. Ta sklenka absinthu –
  25. Torso.
  26. Bez kreda.
  27. Soumrak.
  28. Touha.
  29. Na trávníku duše.
  30. Hájovna.
  31. Zelená barva smrti.
  32. Předtucha.
  33. Samota.
  34. Večer.
  35. Břízy v lese.
  36. Písnička.