Předtucha.

Pavel Sula

Předtucha.
Šly velké zpěvy po lese a vlhká vůně polem. Daleký obzor modravý do bílých oblak vtesaný své modré oči vytřeštil a hltal teplo slunce – a v tisíc jemných atomů v dál tříštil se hlas volaný. Do perspektivy hnědých brázd semena bílá kladli. Vysoké slunce rozžhavilo vůně květů na lukách, jež nad kalichy chvěla se a plula k modrým výškám, však nad oblaky bílými jakoby tajný smutek táh – Nad perspektivou hnědých brazdbrázd vzrůstalo tajno budoucna a vzduchem chvěl se otazník a vlčí máky rudé. Chtěl bych tak ležet ve brázdě a čekat s klidem hrobovým, co zítřek asi přinese a jaká plodnost bude? A vlhkým zpěvům naslouchat v té chudé, šedé brázdě, své ruce zarýt do prsti a nechat oči zavřené a cítit vzrůstat Tajemství do šedé brázdy vseté a s klidem, s klidem vycítit, že všecko, všecko zmařené! 29. IV. 1901.
36
Básně v knize Kniha pianissima:
  1. Písnička.
  2. Na lukách.
  3. Vzpomínka.
  4. Příchod.
  5. Močály.
  6. Na adressu A. K.
  7. Čtu dramata.
  8. Někde – –
  9. Souvislost dálek.
  10. Zavřené oči.
  11. Má histerická Paní,
  12. Mládí.
  13. Písnička.
  14. Podzim.
  15. Nuda.
  16. Píseň.
  17. Pro koho ty zvony – –
  18. Už nelze déle –
  19. Konečně.
  20. Hladil mne stesk – –
  21. Cestou.
  22. Jaro.
  23. Tu chvíli –
  24. Ta sklenka absinthu –
  25. Torso.
  26. Bez kreda.
  27. Soumrak.
  28. Touha.
  29. Na trávníku duše.
  30. Hájovna.
  31. Zelená barva smrti.
  32. Předtucha.
  33. Samota.
  34. Večer.
  35. Břízy v lese.
  36. Písnička.