Příchod.

Pavel Sula

Příchod.
Žes přišla. – Konečně! Tvá ruka dávno mi už čelo nechladila, i rety vychladly. – A moje zraky zvykly hledět do daleka – víš, čekaly, až nové ohně rozžehne zas tvoje vášeň bílá, až mladé plameny (už pohasínaly) tvá zbudí ruka měkká. A posaď se, jsi u mne, nohy tvoje cestou jistě zkrvavěly, chci, abys mluvila, by tvoje bílé ruce ke mně hovořily. K tvým nohám zasednu a budu poslouchat, jak dýchá smutek ženy, jak padá noc, jak večer konejší náš velký smutek bílý. Mou hlavu skryj si do dlaní (už večer k zemi úlisně se snáší a západ domýšlivý propaguje ostré tóny umírání). Dej černé růže do vlasů a zpívej mi tu starou píseň naši o smutných květech, smutném životu – a hlavu skryj mi do svých dlaní! Pojď, k oknu přisednem. – Noc zaplaví, čím my jsme nehřešili. Znáš všecky naše hříchy naivní? My dovedem je nezapírat, viď? – proč? – Ať třeba celou duši ztráví naivní ten hřích náš bílý! – Žes přišla – tma – a nikde kouska světla – zpívej – budem odumírat. – 23. XII. 1901.
8
Básně v knize Kniha pianissima:
  1. Písnička.
  2. Na lukách.
  3. Vzpomínka.
  4. Příchod.
  5. Močály.
  6. Na adressu A. K.
  7. Čtu dramata.
  8. Někde – –
  9. Souvislost dálek.
  10. Zavřené oči.
  11. Má histerická Paní,
  12. Mládí.
  13. Písnička.
  14. Podzim.
  15. Nuda.
  16. Píseň.
  17. Pro koho ty zvony – –
  18. Už nelze déle –
  19. Konečně.
  20. Hladil mne stesk – –
  21. Cestou.
  22. Jaro.
  23. Tu chvíli –
  24. Ta sklenka absinthu –
  25. Torso.
  26. Bez kreda.
  27. Soumrak.
  28. Touha.
  29. Na trávníku duše.
  30. Hájovna.
  31. Zelená barva smrti.
  32. Předtucha.
  33. Samota.
  34. Večer.
  35. Břízy v lese.
  36. Písnička.