Z ČESKÉHO RÁJE

Marie Baarová

Z ČESKÉHO RÁJE
Hluboko v lesní tišině, kde duby mlčky stojí, kde mocná svoje ramena v klen kaple tiché pojí, kde slunka pablesk prokmitá, mech zdobí zde, tam kvítí, kde na trávníku hedvábném se čistá rosa třpytí a ptáčků znějí nevinných kde bezstarostné hlásky, tam jednou dávno skanula v mech slza boží lásky. I nevyhasla slza ta v tom tichém, svatém loubí, až podnes kvítků věnec tam prý studni jasnou vroubí. Zde z celé země nejpěkněj prý znějí ptačí hlásky, to že prý hasí žízeň svou v té studni boží lásky. 7