POTOK

Marie Baarová

POTOK
Skákal potok po lučině, louka samý květ; skotačil a dováděl si, líbil se mu svět. Mezi kvítky po lučině běhal sem i tam – ze skal přišel a kam půjde to ví pánbu sám. Přišla zima – klekánice, rozkřikla se: „Stát! Musíš se mi, tuláku ty, uličníku vzdát!“ Zarazil se potok malý, zdvihl vzhůru hled; však už cítil, že mu údy tuhý poutá led. Co s ubohým dál se stalo, nemohu říc’ vám – doufejme však, na jaře že poví nám to sám. 20