HRDINA

HRDINA
Velký je svátek dnes, slavně se zvoní, z kostela k náměstí hrne se vše; uprostřed náměstí z květin je oltář, pod širým nebem to dneska je mše. Jako lid vášně své – tlumí své hlasy kapela, jindy jež vířívá jen – slavnostní chorál se k nebesům nese, lidé se modlí – dnes slavný je den. Uprostřed věřících, nedbaje slávy, najednou pejsek se maličký vzal, co je mu po knězi, kadidla vůni, on se tu kurážně štěkati jal. Lidé jej zahání, pobožnost ruší, strážníka na konec na pomoc zvou, strážník ten dupe a hrozí mu šavlí, pejsek však kurážně dál vede svou. 59 Teprv když doštěkal – za dobré uzná ohon svůj stáhnout a sám odtud jde; jistě se domnívá – musím se smáti – prvním že dneska byl hrdinou dne! Bohužel, po vlasti mnoho je lidí, ducha jimž svatého dar nebyl dán, jako ten pejsek si zaštěknou rádi a pak si pomyslí: to jsem dnes pán! 60