MĚSÍC

Marie Baarová

MĚSÍC
I.
Kdo ví, zda hvězdičky v nebeském kraji rády svůj měsíček tak jak já mají. On v okna hledí nám, způsobu neví, přec se však nehněvám, že na mne hledí. Když se naň podívám, vždycky se směje, často si myslívám, co se s ním děje. Mnohdy mrak přelétne přes jeho líce, myslím si, jistě jej neuzřím více. Však co to? Hledím jen po krátkém čase, z mraků ven vyhlédne – – směje se zase! 21
II.
Jen počkej, šelmo měsíčku, už nemám rád tě víc! kdos dal ti pro mne hubičku, tys nevyřídil nic. Ó spolehlivý poslíčku, však já tě dobře znám! Tak sladce špoulíš hubičku, žes smlsal pusu sám?
III.
Měsíčku, příteli, nač pak se skrýváš – viď, že se za mraky s hvězdičkou líbáš? Za mraky zíval jsem, tak mi to přišlo – děvčata líbati z mody už vyšlo! 22