Nejvyšší stupeň lásky.

Nejvyšší stupeň lásky.
Překrásně měsíc svítil a líbou pouštěl zář; jakoby lásku cítil, tak mile kroutil tvář. Po louce děva kráčí, má šátek na pokos, rosa jí nohu máčí, v prsou jí buší cos. Od lesa jinoch běží, s čela mu teče pot, i jemu v srdci leží cit lásky jako plot. U prostřed trávy lučné oba se potkají, již slyšet rány zvučné, to srdce bouchají. 53 Ona své oči sklopí, pokyn mu lásky dá, on dívky se hned chopí, vřele ji objímá. Již hudou samou lásku, jen slasti vidět rej, on líbá milou krásku a ona líbá jej. Tak dílo dále vedli, tu slyšet hryz, o žas! oni se láskou snědli, že zůstal z nich jen vlas. Měsíček když to zhledl, leknutím sfoukl zář, jak stěna chudák zbledl, a strašně zkroutil tvář. Ty verše slouží k tomu, by hochy navedly, než vyjdou k holkám z domu, by dřív se najedli. 54