Harem.

Harem.
Strejček Vacek v krčmě seděl v milém dobrých přátel kruhu, pivka sobě pilně hleděl, které šlo mu také k duhu. Kmotr Říha vypravoval, co byl pozoroval všecko, když byl jednou procestoval celé Turecko i Řecko. Popisoval tyto země, jež prý naskrz ráj jsou pravý, jen prý tam má všecko plemě jiné návyky a mravy. Zbraň tma nosí skoro každý, pro svůj žert si hledá cíle, proto bitky, rvačky, vraždy dějí se tam z kratochvíle. 60 S láskou netropí se hluky, manželství tam nejde párem, každý Turek, jenž má fuky, chová sobě celý harem. „Cože, harem?“ volá Vacek. „Inu tisíc láter hromů, „aťať se ze mne stane macek, „rozumím-lirozumím-li slovu tomu. „MluvteMluvte, kmotřekmotře, přece česky, „sicsic se nemineme svárem, „anebaneb vysvětlete hezky, „coco to vlastně je ten harem.“ „Inu, harem“ – Říha vece – „značí věci zatrolenské, „jsoujsou to schránky nebo klece, „vv nichž jsou uschovány ženské. „KaždýKaždý řádný Turek může „třitři sta žen si třeba vzíti, „sličnýchsličných, krásných jako růže, „jakýchjakých jinde není zříti. 61 „TytoTyto manželky pak skrývá „vv jisté části svého domu, „aa ta harem se nazývá. „NuNu jak, rozumíte tomu?“ „I ty umučená ráno!“ vřeští Vacek, „žasem blednu, „třitři sta žen je Turkům přáno „aa já chuďas mám jen jednu. „MyMy tu v naší české vlasti „zkrácenizkráceni jsme přec jen mnoho, „nepřánonepřáno nám znáti slasti „haremskéhoharemského blaha toho. „TřiTři sta žen! toť ve střídání „líbeználíbezná by byla shoda, „dnovédnové v samém milování „plynuliplynuli by jako voda. „KdyžKdyž pak o půlnoci asi „zz hospody bych domů přišel, „aa ty milé libé hlasy „ženušekženušek svých drahých slyšel, 62 „kdybykdyby tak můj příchod domů „třitři sta žínek uvítalo, „jakoujakou rozkoší by k tomu „srdcesrdce moje zaplesalo.“ Tak strýc Vacek v rozčilení moudrost hlásá v pivním kruhu; o souhlas tu nouze není, jest zde mnoho stejných druhů. Každý z nich má stejné touhy, každý Turkem být si přeje, čas jim při tom není dlouhý, a to pivko mile hřeje. Tak jim ušla chvíle milá; půlnoc dávno uplynula, když se společnost ta čilá konečně přec jednou hnula. Tu i strýc náš domů pílí, cestu ve tmách na kříž měře, a po dosti drahné chvíli namakal domovní dvéře. 63 V haremském tom rozladění otevřel je dosti brzy, chodbou kráčí v milém snění – v tom je slyšet zámku vrzy. Paní Háta – jeho paní – se světlem se v chodbu hrne, vztek se krutý jeví na ni, tak že Vacek hrůzou trne. „I ty milionská kůže“kůže,“ soptí ženin jazyk břitký, „zhýralého mám to muže, „jenžjenž si v noci hledí pitky.“ A než manžel při tom ději oddechnout jen mohl sobě, mrštným švihem ruka její stihla jeho tváře obě. „Chraň mne Bože před tím svárem“svárem,“ v zoufalství tu vřeští Vacek, „blaze mně, že nemám harem; „BožeBože, to by bylo facek!“ 64