Roztržitost.
Aby prošel dobře světem,
a moh’ přec jen trochu žít,
tu prý musí každý člověk
smysle povždy zdravé mít.
A přec nebude se nikdo
se mnou o tu pravdu přít,
že zas někdy lépe bývá,
když je člověk roztržit.
Když tak někdo něco vyved’,
co ho právě netěší,
tu si na svou roztržitost
pohodlně zahřeší.
A ten svět, jak už je dobrák,
příliš přísně neměří,
omluvě tak pronešené
na slovo hned uvěří.
65
Takováto roztržitost
není řídkým úkazem,
co vám tady nyní sdělím,
budiž toho důkazem.
Jeden k národu se hlásí
jakož věrný jeho syn,
k blahu vlasti cílí jenom
každé slovo, každý čin;
že však v strachu před svým chefem
jal se tuhle nevolit –
inu – on prý pozapomněl,
arciť – je tak roztržit.
Druhý honosil se všude,
že je v bitvách pravý rek,
ba že hrdinnou svou myslí
předčil dávno již svůj věk;
že však za poslední války
v přístodůlku hledal kryt –
inu – on se pozapomněl,
arciť – je tak roztržit.
66
Jiný dokazuje světu,
že je pravý lidumil,
a že nezná účel, k němuž
nebyl by již připlatil;
když však pro chudé se sbírá,
uzamčen jest jeho byt –
pozapomněl otevříti,
arciť – je tak roztržit.
Tu ten vytrubuje stále,
v umění jak pokročil,
a že není obor žádný,
v němž by se byl necvičil;
když pak ale zkoušen být měl,
nemoh’ slova povědít –
zalekl se, pozapomněl,
arciť – je tak roztržit.
Mladík v plesu dívku bavě,
v lásky cit se ponoří,
by pak získal srdce její,
o svém jmění hovoří;
67
když však potom po půlnoci
večeři má zaplatit,
nemá peněz – zapomněl je,
arciť – je tak roztržit.
Ten zas v každou větu klade
význam z cizích jazyků,
franštiny pak užívati
mívá nejvíc ve zvyku;
když však Francouz osloví ho,
není v stavu promluvit –
inu – on se pozarazil,
arciť – je tak roztržit.
Mnohdy dívka něžných cností
nenávidí svět ten zlý,
nechce znáti marnost jeho,
na modlitbách raděj’ dlí;
že ji však kdos v kapli viděl
do románu jednou zřít –
inu arciť – přechmátla se –
člověk bývá roztržit.
68
Solidnost svou stále staví
jistý kupec na odiv,
než by zkrátil věřitele,
nechtěl by být ani živ;
při bankrotu vidět ale,
věřitel že není kryt –
obchodník to nějak přehlíd’,
arciť – je tak roztržit.
Rozpředl jsem deklamaci,
ale jak ji ukončit?
je to nesnáz – není divu,
jsem snad také – roztržit.
69