KLID ZBRANIZBRANÍ.
Zmlk’ rachot kladiv v dálku bouřící a divý,
jak kletba ve vzdoru se nebi rouhající
a stlumil znaveně svůj jekot pomstychtivý
ozvěnou vzdálenou do temných lesů znící,
zkad šera smutného se do továrních síní
stín vlhký tiše táh’ tak zdlouhavý a líný
a křídlem řasnatým za písní meluziny
se věšel na stroje a lesklé kovadliny.
A v němém mlčení, jež ve tmách tady spalo,
jak větry skučící tu skulinami vály,
pod jejichž nárazy vždy cosi zaskřípalo,
se hlasy tajemné a tiché ozývaly. –