NASIMNAŠIM DĚTEM.
Vy děti věčně špinavé a věčně roztrhané,
vy děti v našich smetištích se stále popelící,
vy,vy že jste chloubou národa a jeho budoucností?
Snad jeho štěstí září vám z těch bledých vašich lící?
To jeho štěstí vylhané, jež kryje spodní špínu,
to štěstí veskrz’ prohnilé a stokrát proklínané
vašimi otci v halenách, když z továren jdou domů –
to značí bankrot! Slyšte přec: brat bratru říká „Pane!“
A toho štěstí obrazem jstejste, děti zubožené?
Ne! V cárech stále děravých, vy umazaní kluci,
v tvář štěstí lhané bijete a trháte mu masku
a krokem sedmimílovým kráčíte k Revoluci!
7