JAK LÍTÁ SAŇ...
Jak litá saň se ženou kyrysníci –
Již kopyt dusot šírou plání bouří –
– – Již srazili se s vojem nepřátel –
– – Třesk! – Nářek! – Ryk – Již zem se krví kouří.
Již mrtvola se na mrtvole kupí –
boj zuří dál – ryk rozléhá se – ječí –
a nové davy mladých lidí zas’
se ubíjejí v rozvášněné seči.
Jich osud stejný. – Ač se pobíjejí,
přec stejné pouto hrdlo jejich dusí –
Je v bitvy vřavu touha nepudí,
po krvi nežízní – – však oni musí!
Tam v dálce šeré ustaraná máti
líc sklání, v slzách potěchu si hledá –
a na bojišti, nad vojínů shluk
smrt hýřící se vznesla tiše bledá.
Tak v římském cirku otroci se bili.
Ne za vlast, volnost, svobodu a právo!
Ne – proto ne! – Však vůdce rozkázal...
Ó – kletá tolikrát, ty vůdce slávo!