KRUPĚJKRŮPĚJ POTU.
Jsem jako z křišťálu – jak perla drahocenná,
jež září paprsky jsouc slunce nasycená –
jsem jako z křišťálu a nehodná mne čela
svým čistým praménkem jsem nikdy nesmáčela.
A přec jsem prokleta a přec’ jsem posmívána
a trestem člověka za první zločin zvána!
Mé drobné krůpěje hluboké brázdy ryjí
a čela nejlepší stopami Práce kryjí. –
Vznešená, posvátná a nad perlami všemi,
přec padám ze skrání planoucích k chladné zemi.