MÁJOVÉ SLOKY.
(Proslov)
Ta vůně májová, ta vůně plná zvěstí
o nových myšlénkách, o nových činech, štěstí,
tak teplá, vlahá tak, zas omývá nám čela –
čela, jež rozrylo sto starostí a bolů,
ta čela v umdlení se věsící již dolů,
jež v potu třpytivá nám rosa pomáčela.
Roj nových nadějí dnes jimi letí v zpěvu –
roj nových nadějí a duše do záchvěvů
jak bílí motýli se lehce, tiše snáší.
A v světla přívalu, jež na nás slunce vrhá,
se všechno studené nám v srdci zvolna trhá
a ruce sepjaty klekáme k otčenáši:
Ty Jaro, vznešené a přece prosté dítě,
k tobě se modlíme, ač zrak náš nevidí Tě
v Tvém celém půvabu – jen za záclonou kouře
z těch kletých komínů Tvé tušíme snad krásy –
Slyš, jak Ti jásá vstříc (a děsí naše rasy)
ta naše divoká stem hlasů řvoucí bouře.
Ó jaro, vtělená ty touho naše žhavá,
jež větví zelenou a plnou květů mává
nám unaveným již a dusícím se v prachu –
dej novou víru zas v tu naši paži tuhou,
budoucí vítězství slib širokou nám duhou
a v nové zápasy vyjdeme beze strachu.
Bratrsky tisknouce si zkornatělé dlaně
se v pochod vydáme zas’ nový odhodlaně
druh k druhu sraženi – a v odboj půjdem světu!
Vedeni nadějí, že Pravda nezahyne,
vztýčíme vlajku svou, jež po žerdi se vine
a zkvétá v pěnícím se rudobílém květu.
6