TOVÁRNÍ KOMÍNY –
Do mračen vysokých, jež ku obzorům letí,
jak hradby temnavé se k slunci valící,
komíny tovární, ti gigantové kletí,
ční – zpupné hlavy své v dým dusný halící
a tvrdým pohledem v kraj zubožený hledí,
v němž píseň na retech se mění v úpění,
kde bílí otroci se potácejí bledí,
jichž skřeky zoufale zní v strojů supění.
Jak charé příšery se halí v cáry kouře,
jímž vichr pohrává a v dál s ním ulétá –
jim hudbou zvonivou je temná strojů bouře
a tak tu trčí dál – od léta do léta.
5