Přání mudrce.

Přání mudrce.
Já chci projít celým světem, chci okázat moudrost svou, moje znalost musí rychle letem docílit úspěchu a chci slyšet chválu mou. 8 Moje síla v pružném těle neochabne, přeji tělu statností ve skvělém zdaru, rozum můj slabostí nikdy nedosáhne, a v moudrém úspěchu docílím slávu. Mudrc ten zná vše ve světě milé, rozum svůj hlásá ve veškerý kraj, neohlédne se, co zůstává po jeho díle – o běda, jen hořkosti a jedovatý háj. Daleko nedojde rozum ten chabý, kazí svět, – za ničemné úspěchy i odměnu dává; však tvoje mudrctví přec nebylo dobré, vždyť úspěchy nevidí ni nejmenší sláva. Tvůj rozum zatemnil se v mlhách – nyní ovšem dusnota tíží v nitru tvém, rozum svůj nalezneš v smutných jen formách, který ti nepomůže v tvém mudrctví mdlém. Darmo rozléhal se tvůj hlas světem, tys v duši nepoznal žádnou jistotu, proto ti nepomohlo „nejrychlejším letem“, u cíle zůstals stát – cítíš teď prázdnotu. Darmo chválit svoje umělosti, necítíš-li pro duši žádnou jistotu, roztrousit zrnka pouhé ničemnosti, nemohlo přinésti tobě žádnou dobrotu. 9 Tvoje věda i mudrctví nízko klesne, a neuzříš ji více povznášet, tvůj pak zrak špatné chvály vzhlédne, jež tvá duše musí odnášet. –