Nešťasten.

Fanča Knauerova

Nešťasten.
Za nešťastného se pokládáš již z mládí, co učiníš as na starší věk? tvé touhy jen nitro rozladí, či snad ubohé srdéčko neucítí vděk? Zakusit neštěstí a nešťastným býti, obé to od sebe rozdíly tají, a když mládí tvé dosud neštěstí nevidí, pak nešťasten se cítit? – jen prázdné sny hrají. A dříve než začneš vysoké plány, pohlédni, zdali máš dobrý základ, z výše nespouštěj chatrné lany, zjístizjisti si před tím, jak těžký je náklad. Pak zabráníš neštěstí a neucítíš bolest; a mládí tvé – nezná ještě křehkost tvou, netouži jen po pláni, neb ta skrývá lest, takže tím zažehnáš hořkost svou. Nešťastné mládí, – jsou viny jen tvé a starosti svoje sám si objednáš, srdce víc žádá, nežli jest v tvé síle, pak pozdě cítíš, že v neštěstí zůstáváš. Čekej s trpělivostí, až štěstí přijde, jež jistě neuzříš, když je žádáš, určené-li, – jistě tebe dojde bez všelikých obtíží – uhlídáš. 13 Srdce tvé pak neštěstí nepocítí více, šťastně své mládí ukončíš, pozvolna zaniknou růžové líce a stáří tvé budoucí s radostí uvítáš. Lépe v mládí naučit se postrádat, nežli v stáří nedostatek trpěti.