Osud či náhoda?

Osud či náhoda?
Kráčí dva přátelé z rána, nejlepšího věku mladosti, libují sobě, – veselost samá, hýřili celou noc v radosti. 33 Únavou svojí ztrmáceni kráčí a nechtějí mdlobu znáti svou, ale ten život jejich jest vskutku k pláči, vždyť nemají nikdy mysl střízlivou. Chceme užívat světa, mládí, dále, takový jen život, toť pravé jest, nač se zdržovati stále, světa užít v společnostech,společnostech dělá čest. Přišli na rozcestí oba, kde se měli loučiti, necítí jak krátká jen doba a smrt, že čeká život uloupiti. Jeden praví: „Zítra na shledanou“, ať žijí v radostech naše děvy – však již počíná se třásti zimou, obličej i tělo ztrnulost jeví. Marně hledá přítel pomoc, tělo tuhne, život pozbývá – zaleknut, ustrašen, – před sebou má noc a v šílenosti ulicemi probíhá. Onen mrtvý – ten šílený, tak odplácí světa reje, dva životy mladé jsou zmařeny – svět však stojí dále a dál neřesti seje. 34 Svět pro tebe jest příliš silný, než bys mohl jemu něco vzít, však Bůh nad tebou, On přemocnýpřemocný, a může tě vždy zkrátka odstranit.