Poblouznění.

Fanča Knauerova

Poblouznění.
Blouznění člověka nemá jistý cíl, takový každý kráčí neurčitě, rozum svůj napíná, ubírá mu sil, pro takové vrtochy octneš se v psotě. Rozum tvůj chřadne slabotou, jevíš-li přesilu v jednání, v každém okamžiku vůli jinou a každou hodinu zas jiné počínání. Stejnou vůli hleď udržet nějaký čas, až opět sesílí rozum mdlý, pak uvidíš ze všeho výsledek zas, když schopnost jednání rozum ti posílí. Blouznění přivádí člověk si sám, bez rozmyslu plovati chce dále, – okázalost, „hrdinství“ – hle – já pán! S takovou nejistotou bojovat chce stále. 31 Až rozum svůj vyčerpá ze síle, pak těžko jej uzříš pro žití tvé, proto vždy vyzkoušej schopnosti vůle, a jednání tvé – nebude blouznivé. Netouži po více, než rozum tvůj snese, Boha pros za radu každou chvíli, a uvidíš výsledky, které ti přinese zachovalý rozum a přivede tě k cíli.
Básně v knize Úvahy veršem:
  1. Milým příznivcům.
  2. Vítězství.
  3. Štědrost.
  4. Přání mé.
  5. Přání mudrce.
  6. Mladost, radost.
  7. Kámen mezi kameny.
  8. Nešťasten.
  9. Boj s osudem.
  10. Směry života.
  11. Uražená čest.
  12. Dobrá vůle.
  13. Zmužilost.
  14. Opuštěnost.
  15. Touha.
  16. Závist.
  17. Pýcha.
  18. Nevěra.
  19. Čestné slovo.
  20. Cizinec.
  21. Poblouznění.
  22. Lichotník.
  23. Osud či náhoda?
  24. Vznešenost.
  25. Statečnost lásky.