Pýcha.

Pýcha.
Proč vynáší se ten stín země, na čem zakládáš si bídný život tvůj? Tvojí pýchou zahanbuješ svoje plémě, vždyť v tvé moci přec není život tvůj. Pyšné zvyšování tvojich citů,citů vábí tebe pro krátký jen čas, tvé zřít skutky, ve tvém zvyku – avšak za krátko to vše opustíš zas. 24 Jestli vidíš z pýchy více chvály a při tom slyšíš snad i chválu svou – to vše ale trvá krátkou jen chvíli, pak vše končí, ztichne – pro tě věcí nemilou. Máš-li statku a všeho dosti a žádný nemůže se tobě přirovnat, i tenkrát svůj život drž v poddanosti, nikoli však, – nad jiné se vypínat. Nad tvým jměním málo mysli, sice vzhlédneš v duši často zklamání, raděj dbej, by tvoje štěstí skutky dobré neslynesly, a pak,pak tím větší nalezneš požehnání. Člověk ve světě jest přeludem, každou chvíli myslí výš a výše, třeba každý ví, že ze světa odejdeme a že k poslednímu konci špatně se dýše. Protož nemysli vysoko, když nízká tvoje moc, bez dobrých skutků nedospěješ daleko, tvá duše by neměla pomoc a odhoď raděj dříve to hříšné jablko. Musíš s Bohem účty rovnat, předem hleď vše promyslit, jistě tebe k soudu bude volat, bez dobrých skutků,skutků těžko věčnost nastoupit. 25