Závist.

Závist.
Závistivost, toť planá věc a lze jí snadno výhost dát, závist, ta nemá nikdy nic přec, ale snaží se,se vždy první stát. Závist žádá vše pro sebe jen mít, u bližního nesmí více uvidět, se žádným nezná míti soucit a o dobru souseda,souseda nežádá zvědět. S touto nectností v životě lidském a s takovou bytostí,bytostí těžko obcovat, neuzná, netouží, by v bezcitu svém uznal,uznal duši své klidu věnovat. ČlověčeČlověče, s tou chybou marně se namaháš, všecka naděje marna je pro tebe, marně se bohatství pro sebe domaháš, při tom nic nezískáš, – aniž dáš od sebe. 23 Přát druhému, co přeješ vždy sobě, pak poznáš radosti za krátký čas, neubude ti, – ale ve všem přibude tobě, tím napravíš svědomí spokojeně zas. Jakou měrou měříš ve tvém žití, taková ti bude opět oplacena, na dobré skutky slunce jasně svítí, klidnost tvé duši bude navrácena. Neskládej pro sebe statky plné, dbejdbej, ať svoji skromnost máš, co ti zbývázbývá, uděl z lásky plné, vždyť skon života přijde, to snad znáš.