ŘECKÉ.

Jaroslav Goll

ŘECKÉ.
I.
Hlava Olympu se bělá, pata hory rumění se: nejsou červené to růže, řecká krev to v slunci rdí se. O pomstu krev k nebi volá, jme se takto hovořiti: „Bílý sněhu, kterým hlava Olympu se v slunci svítí! Čemu hlas můj zadržuješ, čemu nepropouštíš dále, aby na křesťanských trůnech probuzoval křesťan krále?“ – [45] Krvi Olymp odpovídá: „Zimní slunce rozehřeje – spíše ztaví sníh můj bílý, spíše změní na ručeje, Nežlinežli hlas tvůj probudí jich, nežli led, jenž srdce kryje těm, k nimž voláš, rozplyne se – krvi! spíš můj sníh se smyje!“ II.
V Thermopylách kvete růží, bílých růží keřů tři sta: v Thermopylách tři sta mužův, mužův řeckých v boj se chystá. „Vizte! z hrobu Leonidy nevykvetla růže rudá – růže bílé! – po krvi snad rozžíznila se ta půda!?“ 46 Vůdce praví, růži trhá: „SlyšteSlyšte, muži, řečtí muži! Nechať každý z hrobův tří set na prsa si připne růži! A než nové růže zase zrodí tyto svaté hroby, každému z nás nechať prsa rudé růže záře zdobí!“ 47
Básně v knize Básně:
  1. BEZDĚZ.
  2. EXULANT.
  3. V ŽALÁŘI.
  4. ROZMARINA.
  5. SVADLÁ RŮŽE.
  6. HRAD NAD MOŘEM.
  7. ROBERT QUISCARD.
  8. ŘECKÉ.
  9. NA KANDII.
  10. PANOŠ.
  11. OHLAS.
  12. EVROPA.
  13. MORITURI TE SALUTANT, CAESAR!
  14. K ZALOŽENÍ NÁRODNÍHO DIVADLA dne 16. května 1868.
  15. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ –
  16. CESTOU.
  17. TERCINY.
  18. V DÁLI.
  19. TVÉ OKÉNKO JE TMAVÉ.
  20. ŠEDIVÉ DNI.
  21. V ZIMĚ.
  22. BEZ RÝMŮ.
  23. VE SNÁCH.
  24. RŮZNÉ LISTÍ.