Kriste mých snů,

Marie Calma

Kriste mých snů, Kriste mých snů,
 vidím Tě před sebou na rovné cestě. Na rozhalených prsou rudě Ti srdce září, paprsky jeho, sluncem promíšené, stelou požehnání. Jdeš středem lidí a vlečeš k nim kříž Své veliké lásky. Není ramen, která by Ti pomohla jej nadlehčit. Každý vleče svůj kříž, každý má svou horu Olivetskou a svého Jidáše. Není radostno být mezi lidmi. Každý člověk potřeboval by víc prostoru, aby se mu do něho vešlo víc lásky. 42 Člověk člověku neukazuje srdce, nahé a rudé, jako Ty je neseš lidem v ústrety. V opičí době lehkonohé bylo by přítěží nosit s sebou i srdce. Lidé je nechávají doma pod zaprášeným sklem vzpomínek. A Ty, Kriste, přikrýváš Své srdce, nahé a rudérudé, průsvitnou dlaní, jež od jeho světla růžoví krví. Aby se lidé nemátli pohledem na ně! Jak divně ohnivé je to srdce! Divné, že ještě nedosvítilo a nedotlouklo, že už ho dávno zklamání neudusilo. Co udržuje jeho věčný plamen? 43 Kriste mých snů, chtěla bych se opájet tajemstvím věčné a nehynoucí lásky. Půda promrzá, a přece sní o jaru. Tam uvnitř je vždy trochu tepla, tam, v srdci je vždy trochu lásky. Vykupuješ lidstvo, Kriste mých snů, protože mu připomínáš, že má i srdce. Proč se však chvěje Tvá dlaň, jež je skrývá, jako by chránila křehký stvol před dotekem vichru? Bojí se Tvé srdce, jež se nebálo smrti, bojí se lidí? 44
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR