ZVONY V ASSISI

Marie Calma

ZVONY V ASSISI
Nad krajem, zvlněným do dálek zamodralých, jde hudba zvonů – s výškou bas se střídá: Santa Maria zdola ozývá se a shora San Francesco odpovídá. A nad krajem, jenž tklivou písní zdá se, oblaků lehkých plyne bílá pára... Tak po staletích, zakletých v svět jiný, milenců divných bloudí tady stíny: San Francesco a jeho Santa Klára. Zde místo je, kde zřek se „poverello“ svých statků pozemských – a zde jsou růže, jež trnů prosty jsou, co jeho kůže se dotkly kdys, že krev je pokropila. V té drobné zahrádce, tam svatá Klára žila a květy pěstila; když z ní se vychýlila, skrýš jeho zřela, kde dlel na modlení, kam přízrakem se neslo světlo denní, kde postil se, přemýšlel o spasení, jsa k utrpení těla bez milosti. 140 Pak sen se snesl velké ctižádosti na víčka toho, jenž se zřekl všeho, a k trůnu Boha duše umdleného dost síly měla vzlétat bez závrati: tam jednou budou on i Klára státi, svatosti věčným sluncem ozářeni. Tak žili zde, po sobě roztouženi milenci divní, konajíce divy zázrakem odříkání. Dotek živý je nerušil, ni vzňatých smyslů váda. Jak světce měla San Francesca ráda pobledlá Klára, jako na světici myslíval na ni on. – V ten kraj se tmící a divně tklivý vede mne dnes stezka: chrám vypráví a začernalá freska i tichý klášter, stíny kobek stmělých, chiostry, plné květů vypučelých. Však stokrát víc než vše – ty zvony dneska – a nejvíc hluboký hlas San Francesca. 141
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR