Tak vysoko jsem lásku pozvedla,

Marie Calma

Tak vysoko jsem lásku pozvedla, Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
 že sama k ní již nedosahuji. Tak vroucně ji miluji, že jsem celým žitím jít za ní dovedla a nikdy se nevrátit. Chceš mne snad proto, Bože můj, zatratit, Ty, kterýs pro ni dovedl snést pohanu i rány, kterýs jí zotvíral dokořán brány ráje i srdce Svého? Chtěl bys mne trestat za to, poutníka zemdleného, že mně nic tak nebylo svato jak láska čistá, že nebylo pro mne lepšího místamísta, než kde ona prodlévala, že jsem se k ní modlila, před ní poklekala, květy i slovy ji věnčila, svatozář spjala jí nad hlavou, že ve mně splynula s Tvojí představou? 22 Chtěl bys mé srdce zaklít proto do kamení, že jsem ji hledala i tam, kde jí nenínení, i v srdcích, jež ublíží, že jsem pro ni umírala na kříži smutku a odříkání, aby mně nezmalela, aby mně svítila raději v daleku jak maják bludnému člověku, velká a celá? Už ani netoužím zblízka jí hledět v tvář, stačí mi, v dálce že svítí, na cestu jiných že lije zář, jiní že mohou ji míti na blízku sebe, a pro mne že jinak nežijenežije, než sevřena v tajemství hostie, vstavené na oltář. Obětní hranici lásce zapaluji před tváří Tvou boží. 23 Raději ať na niní shoří, než aby jednoho dne malou se zdála mým touhám, raději ať v dálce plane mi, než aby zmalela na zemi, kde pro ni Tobě se rouhám. 24
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR