Večery, vystlané stínem,

Marie Calma

Večery, vystlané stínem, Večery, vystlané stínem,
 nevidím na cestu v lese bez průhledu. Jdu jako někdo, kdo přešel tisíc hor, kamenných, holých, bez rozhledu, plných studeného ledu a propastí. Tam někde – věděly moje večery – jsou jiné oblasti, tam někde zahynou jistě příšery smutků všech, nebude po nich sledu, na bledých rtech vítězný úsměv fanfárou zazvoní. Věděly moje večery, do tmy přikrčené, o nejkrásnějších snech. Bály se oči otevřít, aby je prázdno nestrašilo, bály se náruč rozevřít, aby srdce netruchlilo pro to velké, sněné, 104 cenné, nezachycené, jediné tajemství. Modlily se moje večery vším, co si nastřádaly z tepla dne, modlily se mé půlnoci o jedno žhavé poledne. Moje tělo i duše má staly se nástrojem o tisíci strunách na úder čekajících, napjatých na tmě i paprscích, na mých lících i v očích mých byla stupnice výkřiků umlčených. Má síla vláčněla, jako tráva, rosou zatížená, má ústa mlčela, jako víčka v spánek pohřížená. Byla jsem někde nad skutečnem jak malý bod sobě prchající, v letu za poznáním se stravující. 105 Večery tělo mé rozpustily jak paprsek chlad, duše má, rozložená do atomů, splývala s šumem vod a stromů. Jako šat spadla se mne všechna přítěž. Byla jsem lehká jak prášek a neviditelně malá – a jako dítě usnout jsem se bála, abych nezaspala božíhodovou neděli, až se nebes širý prostor na tisíc zázraků rozdělí. 106
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR