Mé nové jaro, jak tě uvítat?

Marie Calma

Mé nové jaro, jak tě uvítat? Mé nové jaro, jak tě uvítat?
 Svět kolem rozrůstá už do poupat, strom váže svoje větve v kytice a všechno láskou spjato v dvojice se snuje přírodou. A se mnou je jen vzdech, vždyť jásat nemůže, kdo chodí po hrobech, kde úsměv zhas a srdce trouchniví, a vzpomínka, pták smutný, bloudivý, jen usedá a volá kvílivě. Jde vonné jaro – slunce na nivě paprsky rozprašuje; povodní zmlazených vod kraj celý úrodníúrodní, jak řeka s břehem v těsném objetí hladinu stříbrem vln svých pečetí. Na roli hrudka – skřivan ožívá, je radost klíčení, kam zrak se zadívá; jen váza – srdce, úkryt naprasklý, a pohled marnou touhou vyhaslý. Stesk strašný slaví svoje vzkříšení; byl marně přibit pro své spasení na kříži odříkání, marně prah’ 83 po doušku sílícím. Jed po kapkách se snášel k rtům a v úkryt srdce jen, až život zhořk’ a zpust’, tak napojen. Je nové jaro. Kde? Tam venku je, jsou někde vonné bílé aleje, měsíčním světlem cesty skropeny a ústa, ruce, hebké lupeny; jsou někde srdce, ráje na kraji, z nichž k nebi jiskry touhy šlehají, jež rozhořena tichým tajemstvím se chvějí velké lásky vlastnictvím. A já zde? Čím v tom jaře, Bože, jsem? Keř, nalomený bouře zápasem, jenž kdysi kvet’ a větve rozpínal a hrdě k hvězdám, k slunci hledíval a věděl, bílým květem naděje,naděje že za rok zas se znovu oděje. A teď, co boží blesk mu větve sžeh’ – je keřem zas, však v stínu, na hrobechhrobech. 84
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR