Proč právě mně z žalu tak velký díl? –

Marie Calma

Proč právě mně z žalu tak velký díl? – Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
 tak táži se – proč jiným radost kyne, proč krok můj sákne v rozblácený jíl, když stezka travnatá smí blažit jiné? A únava má, kde smí spočinout, kde cíl je můj, bych Boha po vzoru bez stesku v krásu širých obzorů tak jako On se mohla rozhlédnout a červem nesvíjet se v bludech svých a nepátrat po nových tajemstvích? Proč stokrát k zalknutí se svíjet mám žalem a klamem, proč má bojovat ta dlaň, jež něhu chce jen rozdávat? A proč se s mírem smrti nesbratřil ten pohled, který v hloubky popatřil tak závratné všech lidských slz a vin, že nechce hledět dál již do hlubin – a chce být sám na konci toho děje, jenž diváku se vetkl v sluch i zrak uprostřed davu, jenž se tupě směje, jak v ránu trn. Proč duše má se chvěje, 65 dnes sílu má – a zítra jako vrak se potácí v tmu strašnou bez naděje? – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Je život rozdělen jak podsvětí v očistec žalů, bludů pekelných, a k poznání se může dospěti jen plamenem všech ohňů očistných. Zahřeje oheň, než i spaluje; – chtěls život znát, nač tedy žaluje teď smutek tvůj? Ten smutek nelze zhojit. Živ každý básník musí peklem projít! 66
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
  1. Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
  2. Je slunný den – jas horám vévodí
  3. Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
  4. Kdybych se uměla modlit,
  5. Bože můj, děkuji Ti
  6. Ó, Bože můj, až budu umírat,
  7. Putuji noční dálavou,
  8. Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
  9. Můj Bože, jaký úžasný den!
  10. Jen věřit dej mi,
  11. Až láska přijde ke mně, do zahrad
  12. A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
  13. Největší zázrak nazval’s životem,
  14. Ne Ty, to jakás síla neúčelná
  15. Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
  16. A pak že je Osud zlý!
  17. Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
  18. Stavěli lidé chrámy z kamene,
  19. Jdu za Tebou v svatyni přírody.
  20. Před Tebou neklekám,
  21. Kriste mých snů,
  22. Cíp oblohy po bouři odestřel se.
  23. Hledám Tě ztělesněného na zemi,
  24. Znavený člověk – k smrti utýraný
  25. Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
  26. Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
  27. A Kristus věděl: slovo silou je,
  28. Den zklamáním že pln?
  29. Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
  30. Což neslyšíš?
  31. Ty nelogický živote,
  32. Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
  33. Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
  34. Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
  35. Dnes tiše říkám si –
  36. Včera se zdálo mi –
  37. Víc pokory v ten zrak
  38. Svět byl jak zahrada,
  39. Všechno musíš přetrpět,
  40. Otče náš!
  41. Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
  42. Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
  43. Prosila jsem:
  44. Mé nové jaro, jak tě uvítat?
  45. Protože tělo jsem krájet si nedala
  46. Jak Tys mne bázni odnaučil!
  47. Tam člověk v stínu zdřím;
  48. Sedím na výši –
  49. Jen jeden úsměv dej do nocí těch
  50. Ležím na mechu –
  51. Proč i ten les,
  52. Dnes ještě s Tebou,
  53. Co ty víš o lásce, člověče bědný,
  54. Ráno jako úsměv boží
  55. Dnes ďábel stanul za mnou,
  56. Strom se zemí spjat je úžeji
  57. Večery, vystlané stínem,
  58. To věčné v životě – je láska.
  59. Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
  60. ŽALOBA
  61. VESNICKÉ PROCESÍ
  62. NA HŘBITOVĚ
  63. VESNICKÝ KOSTELÍK
  64. AVE MARIA
  65. MŠE ZA ZESNULÉ
  66. PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
  67. MAŘÍ MAGDALENA
  68. JIDÁŠ
  69. ZVONY V ASSISI
  70. LOUČENÍ S FLORENCIÍ
  71. SVATÝ PETR